Už dlouho jsem měl chuť někam vyjet na motorce, prostě jen tak a někam, kde by to opravdu stálo za to. A proto, když jsem se na jaře roku 2017 rozhodoval kde, padly tyto návrhy Norsko, Rakousko, Ukrajina apod. Ale, měl jsem pocit, že tady už to znám z vyprávění, prostě tady byli už všichni. Já jsem chtěl někde jinde. Napadlo mě Rusko, země mnoha tváří. Ale ještě jsem musel vyřešit jeden zásadní problém …a to, kde sehnat stejného magora jako já, kdo by se nebál té dálky, medvědů, někoho, kdo si umí poradit a ve stresových situacích zachová chladnou hlavu, protože co jsem doposud četl, nebylo nic, v porovnání s tím, co jsme zažili přímo na místě… ale k tomu se vrátím později…No zkrátka našel jsem ho, parťáka Vláďu…
Vláďo ještě jednou díky…
No a kde do Ruska, tak určitě do Irbitu, kde se zrodily první Uraly a je tam také muzeum. Po vlastní ose na motorce jet takovou trasu nepřipadalo v úvahu, jedině zaletět do Jekaterinburgu a tam si půjčit motorky.
Nápad dobrý, ale realizace dost složitá. Proto jsem požádal svou kamarádku s kontakty na Rusko, ať mi to vše zařídí. Po mnoha emailech, telefonech a nevím čeho všeho, jsme našli firmu v Jekaterinburgu, která se zabývá těmito expedicemi po Uralu.
Bylo nám řečeno pošlete zálohu 10% a my se o vše postaráme (ubytování, strava, motorky, víza atd.) jediné, co jsme si museli zařídit my, bylo zakoupení letenky Praha, Moskva, Jekaterinburg a zpět.
V srpnu jsme se sbalili, vzali sebou dosti velký obnos Eur na zapůjčení motorek a taky kauci (1000 Eur osoba,motorka)
Letěli jsme Aeroflotem a vše bylo OK. Až na první vzlet z Prahy a přistání v Moskvě, kdy jsem měl neblahý pocit, že ten pilot je bývalý kosmonaut, protože vzlétal a přistával v úhlu 90° a né tak krásně a plynule, jako ti druzí piloti.
Jinak vše pokračovalo bez komplikací. Po příletu do Jekaterinburgu nás čekal na letišti Maxim, kluk, který studoval několik let v ČR a uměl velmi slušně česky.
Cestou z letiště nám stihl ukázat město a s Vláďou jsme jen nevěřícně kroutili hlavou, jak je toto město moderní, čisté, krásné, vše upravené, cesty super, samé nové auta… prostě západoevropský standard.
Maxim nás dopravil k Olegovi, kde jsme zaplatili za zapůjčení motorek a další administrativní věci a přidělil nám našeho průvodce a mechanika Voloďu, který nás doprovázel na našich cestách a absolutně o vše se staral…jídlo, ubytování apod.
Naše okouzlení skončilo, když jsme na motorkách vyjeli na trasu za hranici města a poznali odvrácenou stranu Ruska. Vše najednou spadne o 90% a životní úroveň je horší než ve velkých městech.Cesty, domy …hrůza, lidé žijí na hranici chudoby. Je to opravdu velký kontrast.
Samotnou kapitolou je město Irbit a továrna na výrobu zn. Ural. No jediné co k tomu můžu říct je to, že jsme byli také lehce překvapeni v jakých podmínkách se tato motorka, která se do dnešního dne expeduje do celého světa vyrábí. Irbit jako takový jsme si projeli, ale jak sami uvidíte …jen cesta od a k hotelu byla zajímavá a než se člověk dostal na hlavní cestu dával si pozor, aby nepřišel o zuby:-)
Po Uralu s Uralem jsme najeli cca 1000km za necelý týden . Viděli jsme krásné kostely se zlatými kopulemi, cca 4 muzea a nekonečné lesy, pláně, přátelské lidi, dobrý…za nás stačilo. Obrázek si udělejte sami.
Vzali jsme tuto expedici trochu s humorem, tak se pohodlně usaďte a zkoukněte naše společné hodinové video na „youtube“
Vláďa a Petr